Dopisy literárním postavám
19. 4. 2010
Drahý Darrelle,
ani nevím, jak Vám mohu popsat své pocity při čtení Vašeho příběhu. To vše, co jste si musel vytrpět za všechny své životy, je pro mě, pro člověka, který si žije oproti Vám „jako v bavlnce“, něco nepředstavitelného.
Skoro u všech Vašich poutavých vyprávění píšete: „…a ty, můj čtenáři, ty ani netušíš, jaké to je… Pokus se nad tím alespoň zamyslet.“ Já, jakožto Váš čtenář, se nad tím vším zamýšlím.
Jak je ten svět vůči ostatním krutý a nespravedlivý. Jakým bezprávím jsou někteří lidé potrestáni. Jak někteří musí trpět za chyby druhých. Mě samotnou to mrzí, ale k čemu je mít soucit, když jim (ale i Vám) to stejně nijak nepomůže?
Moc ráda bych se Vás zeptala na jednu otázku, i když už teď vím, že odpovědi na ni se asi nikdy nedočkám. Kde jste bral tu odvahu, tu sílu, tu víru, díky které jste přežil všechna ta muka? Ať už to bylo na pustém ostrově, kde jste strávil bezmála 7 let nebo ty neuvěřitelné stavy, které jste prodělával ve svěrací kazajce? Bylo to díky silnému duchu ve Vás, nebo snad víře, při které jste věřil, že tohle vše jednoho dne skončí?
Za to vše, co jsem se dočetla v této knize a co jste napsal vy, ten „nenapravitelný“ a k smrti odsouzený vězeň z kalifornské věznice, máte u mě velký obdiv.
Děkuji Kateřina Dlouhá
Milý Bílý tesáku,
vždycky jsem si přála mít pejska. Od štěňátka bych ho vychovávala s velkou láskou. Tobě by se asi u mě nelíbilo, protože jsi zdědil po svých rodičích divokou krev.
Narodil ses feně, která byla kříženec vlka se psem. Tvým otcem byl opravdový vlk. Ale stejně si myslím, že takový psí život si žádný tvor nezaslouží. Ten tvůj byl krutý hned odmalička.
Obdivuji tvou bojovnost. Tu jsi ukázal už po svém narození, kdy jsi jako jediný ze všech štěňat přežil. Ke všemu jsi ztratil matku. No, to si už vůbec nedovedu představit. Co bych si počala. Nedivím se, že ses všeho ve své domovině bál. Já jsem velká a bojím se pořád.
Škoda, že Tě musel Šedý bobr prodat. Měl Tě rád. Taková dobrodružství by se svým pánem jistě rád zažil každý mladý pes. Chtěla bych kousek života také strávit na lodi s Tebou a vyzkoušet si rýžování zlata. Dočetla jsem se ve Tvém příběhu, že Tě koupil nový pán, přezdívaný Hezoun Smith. Jak jsi mohl vydržet jeho surové zacházení? Proč jsi mu neutekl? Určitě by Ti bez něho bylo líp. Bil Tě a nutil zápasit se zuřivými psy. Ten boj s buldokem jsi málem nepřežil!
Později Tě koupil Scott. Chtěl Tě mít rád a vychovat z Tebe věrného přítele. Nedivím se, že po Tvých příšerných zkušenostech s dvojnožcem jsi mu zpočátku nevěřil. Moc jsem Ti fandila, abys v něm našel kamaráda a vlídného pána. A to se také stalo. Vždyť si vzpomeň, že jsi po čase bez něho nemohl být. Po jeho odjezdu jsi steskem ani nejedl. I tady se ukázalo, že to s Tebou myslí dobře a na svou další cestu na jih Tě vzal s sebou.
Svůj vděk ke Scottovi jsi dokázal i tím, že po jeho boku žiješ na farmě s ostatními zvířaty, přestože jsi šelma.
Každý příběh nemívá vždy šťastný konec. Jsem ráda, že Jack London ho ve své knize šťastným udělal. Stal se z Tebe pyšný táta. Kéž by Tvá štěňata byla odvážná a silná jako Ty!
Pozdrav z velké dálky zasílá Tvá obdivovatelka Viktorka Henzlová
Vážený pane Weedone Scotte!
Předem mého dopisu Vám děkuji, že jste se postaral o Bílého tesáka. Mám radost, že je v dobrých rukách a nikdo mu už nebude ubližovat. Rozhodl jsem se Vám napsat dopis. V knize se popisuje, že Bílý tesák neměl lehký život. Byl ale nejsilnější, přežil dlouhé období hladu. Neměl štěstí na majitele. Hezoun Smith ho nutil zápasit se psy, rysy i vlky.
Jak čtu dál, měl jsem radost, že ho kupujete a učíte mít rád lidi, neubližovat ostatním zvířatům a psům. Chtěl jsem se Vás zeptat, proč jste se rozhodl tak rychle Bílého tesáka koupit? Jak dlouho trvalo, aby se vlk naučil žít s ostatními lidmi a také je respektovat? Měl jste velký strach, když se Tesák zranil a bojoval o svůj život?
Mám také doma velkého psa, německého ovčáka. Hlídá dům, zahradu, nikoho cizího nepustí bez povolení pána. Na jeho území nesmí vstoupit žádná kočka ani pes. Nejvíc poslouchá tatoše. Připomíná mi Bílého tesáka.
Líbí se mi, jak se chováte ke zvířatům. Chtěl bych být jako Vy. Doufám, že Vás můj dopis potěší. Nashledanou Jaroslav Čilo.
Milý Martine Edene,
Váš příběh mě velice zaujal. Sdílím Váš názor, že člověk může zvítězit nad svojí nevědomostí, ale nad nevědomostí ostatních se dá zvítězit velice těžko. Nehledě na to, že také dost záleží na době a na lidech samých. Lidé jsou přeci jenom různí a na každého z nich bychom se měli pokusit dívat z více úhlů, protože jenom to nám pomůže pochopit jejich myšlení a činy. Je zajímavé, že jste od začátku věděl, po čem toužíte. To, že chcete být lepší než ostatní. Kam Vás to táhlo? Byl jste námořník, bylo moře Vaším domovem? Ne vždy domov znamená místo, kde je Vaše rodina. Celý život jste těžce dřel, abyste se vyšplhal na vrchol.
Povedlo se Vám to! Jenom lidé okolo Vás neměli podobné úvahy jako Vy. Nechtěli na svět hledět jinak. Hledět na svět očima znalého člověka. Manuální práce může být těžká, ale v duši můžete být úplně jinde a to jste dokázal. Bohužel jste nedokázal zvítězit nad nevědomostí ostatních, ale přeci jen jeden člověk je oproti celému lidstvu malý tvor, který vyčnívá z řady.
Vnímal jste svět jinak, dokázal jste se koukat na svět optimistickýma očima. Viděl jste naději tam, kde ji ostatní neviděli anebo ztratili. Dokázal jste předčit vlastní nevědomost a v tomto souboji jste vyhrál. Tady je jeden z důkazů, že nic není nemožné, pokud na to nejste sám a pokud v to věříte!
S pozdravem Áďa Šaržíková